Křeslo pro hosta 18.3.2015 - MICHAL VIEWEGH

Přišel...a rázem mu naslouchala celá místnost.

Viděl...knihovnu plnou lidí.

Zvítězil...svou přirozeností, bezprostředností, otevřeností.

Kdo? No přece spisovatel Michal Viewegh.

    Březen je už pár let měsícem čtenářů a nápad uspořádat besedu s některým z českých spisovatelů byl tedy logický. Volba padla na pana Viewegha trochu z hecu u vína, ale středeční podvečer 18.3.2015  v příjemném prostřední knihovny ukázal, že to byla volba dobrá.

    Už po prvním kontaktu kvůli termínu besedy bylo jasné, že  Michal Viewegh není žádná primadona a na nic si nehraje ani bez obecenstva. Byl milý, vstřícný, na zmeškané volání se ozval zpět, neměl žádné zvláštní požadavky. Bylo vidět, že má svou práci rád a setkávání se čtenáři mu dělá radost.

    Na besedě nejdříve přečetl jednu ze svých povídek na téma manželského soužití a pak už ochotně odpovídal na dotazy. O studiích, o učitelském působení na Zbraslavi, o každodenní práci spisovatele a plánech do budoucna, o rodině...zkrátka o životě, protože ten je jeho hlavním inspiračním zdrojem. Na závěr proběhla autogramiáda, knihovna se vylidnila a Michal Viewegh odjel zpátky domů na Sázavu.

Jedna vlaštovka jaro nedělá. Ale za okny už jaro je, takže kdo ví? Třeba právě český spisovatel s mnoha pozitivními NEJ rozepsal, aniž by si toho byl vědom, novou kapitolu klecanské knihovny. Díky Vám všem, kteří jste přišli. Věříme, že to nebylo naposledy.

Máte nápad, s kým byste se v knihovně chtěli potkat? Napište nám.

Líbilo se Vám setkání s Michalem Vieweghem? Dejte o tom vědět. Nám – ať víme, že naše práce nebyla zbytečná. Všem ostatním, kteří 18.3. 2015 v knihovně nebyli, aby sem třeba našli cestu příště.

O chválu stojí každý, ale my uvítáme i kritiku. Žádný učený z nebe nespadl a bez zpětné vazby se těžko zlepšíme. Předem děkujeme.

Vaše knihovna (JK)